Historie grafologie

Stručná historie zkoumání ručního písma


Potřeba zkoumání ručního písma nastala v podstatě spolu s jeho vznikem. Už Aristoteles se snažil o zkoumání písma. Nejstarší doložené zmínky o analýze rukopisu pochází ze starého Říma. Životopisec Suetonius se na přelomu prvního a druhého tisíciletí zabýval zkoumáním písma římských císařů a jejich rodinných příslušníků.


Během dalších století jsou jen útržkovité zmínky o analýzách rukopisu. První dílo „Pojednání, jak lze z dopisu poznat povahu a vlastnosti pisatele“, které se ručním písmem zabývá, pochází ze začátku sedmnáctého století a jeho autorem je lékař C. Baldi.
Od té doby se již pravidelně objevují kratší i delší pojednání, zabývající se analýzou písma a v devatenáctém století dokonce vznikla ve Francii první grafologická škola. Jejím zakladatelem se stal abbé J. H. Michon, který se více než pětatřicet let věnoval ručně psanému písmu. Přednášel, napsal řadu publikací a díky němu se expertíza ručního písma zařadila do oblasti kriminalistiky. Jeho jméno je u nás známé díky seriálu Dobrodružství kriminalistiky, jehož jeden díl byl právě věnován původu zkoumání rukopisů u soudního přelíčení.


Grafologie u nás


První zmínka o grafologii u nás je z konce devatenáctého století, kdy jistý J.A. Karas vedl v různých časopisech grafologické rubriky a zmiňoval se rovněž o vývoji zkoumání písma v zahraničí.


Významnou grafoložkou u nás byla Dolfína Poppéová (1865 - 1934), která je autorkou první české knihy o grafologii „Tajemství písma“. Při zkoumání ručního písma dosahovala velkých úspěchů, takže se později stala znalkyní písma u zemského trestního soudu ve Vídni a osobně zpracovávala rukopisy pro císařovnu Alžbětu. Později spolu s A. Zelinkou vydala knihu „Grafologie“, která je známa a používána dodnes.


Z dalších významných grafologů nelze opomenout Roberta Saudka (1880 – 1935). Po první světové válce pracoval na našem velvyslanectví ve Velké Británii. Na londýnské univerzitě se později stal profesorem. Díky tomu, že často cestoval, seznámil se s různorodými písemnými projevy a všímal si vztahu mezi rukopisem, mentalitou a kulturou různých národů. Pořádal mnoho přednášek, jejich téma byla právě analýza ručního písma. Dodnes jsou známé a používané jeho publikace, a to především „Vědecká grafologie“ a „Experimentální grafologie“ z období třicátých let dvacátého století.

Populární byl ve své době Saudkův experiment, který realizoval pomocí anglického rozhlasu. Vyzval posluchače, aby si napsali zcela přirozeným písmem nějaký text o cca deseti řádcích a poté v textu stanovili pět hlavních charakteristických znaků. Po jejich stanovení se měli snažit všech těchto pět znaků v dalším svém rukopisu změnit. Pisatelé mohli například zkusit změnit tlak, obloučky nahradit úhly, velká písmena malými a podobně. Saudek vyzval k tomu, aby si pisatelé nejprve změny vyzkoušeli, než budou tvořit nový rukopis. Teprve až se jim bude zdát, že změnu dobře zvládají, mají zkusit, pokud možno přirozeně, napsat text se změnami. Nikomu z autorů textu se nepodařilo změnit více jak dva znaky. Konec konců můžete si tento experiment vyzkoušet sami.


Do historie grafologie také významně zasáhla Julie Flanderková (1904 -1987). Od mládí ji bavilo analyzovat rukopisy, aktivně studovala grafologii celý život a této práci se věnovala až do své smrti. Byla zastáncem teorie, že budeme-li v písmu vědomě měnit negativní znaky, které odpovídají nežádoucím vlastnostem, můžeme tím působit na zlepšení svého charakteru. Byla tedy v podstatě zakladatelkou grafoterapie. Když si v roce 1937 zažádala o zapsání do seznamu znalců, úředníci nevěděli, jak ji vyzkoušet. Byl jí tedy předložen rukopis dívky zkoušejícího, který tak přesvědčivě charakterizovala, že nastalo podezření, že informace získala jinou cestou. Celý život přednášela, publikovala a velmi známá je její knížka „Grafologie pro každého“.


Nelze opomenout ani Viléma Schönfelda (1909 – 1944), který se problematikou ručního písma zabýval od svých patnácti let. Vzhledem k tomu, že sám prodělal vážné onemocnění, zabýval se také vztahem písma a nemoci. Na začátku čtyřicátých let vydal „Grafologické posuzování inteligence“ a společně s jistým lékařem vytvořil publikaci „Tuberkulóza, charakter a rukopis“. Jeho nejznámějším dílem, které stejně tak, jako u předchozích odborníků je používáno dodnes, je „Učebnice vědecké grafologie“.


Původním povolání bankovní úředník, Ota Borský (*1898)se začal grafologií zabývat ve svých dvaceti letech. V roce 1934 byl jmenován soudním znalcem a o rok později začal vést první české kurzy grafologie, které navštěvovali především lékaři a právníci. Pracoval pro soudy a policii a byl nejdéle působícím soudním znalcem u nás. Byl to právě on, který tvrdil, že nepíší jen svaly naší ruky, ale rukopis je řízen mozkem.



Spolu s Otou Borským napsal Josef Petera (*1906) příručku „Úvod do studia písmoznalectví“, která měla sloužit jako pomůcka pro přípravu soudních znalců, a kterou vydalo ministerstvo spravedlnosti ČSR. Petera byl dalším z řady našich soudních znalců a výborných odborníků na analýzu ručního písma. Působil na Univerzitě Karlově, kde v padesátých letech pořádal přednášky o studiu moderního písma a byl tak prvním grafologem, který problematiku rukopisů přednášel na vysoké škole. Na začátku šedesátých let, vzhledem k politické situaci, se stalo, že nevyhovoval Peterův kádrový profil a navíc grafologie začala patřit mezi „zpátečnické“ metody. Přesto Saudkův princip, podle kterého každý soudní znalec, zabývající se analýzou ručního písma, by měl být grafologem, Petera do důsledků dodržoval. Mnoho znalců té doby, působících pod ministerstvem vnitra nemělo žádnou grafologickou průpravu a tak se stalo, že zřejmě někdo vlivný, koho se tento fakt dotkl, se zasloužil o to (a také díky politické situaci a tehdejšímu propojení s KGB), že počet znalců se začal výrazně omezovat a mohli působit pouze v příslušném resortu. Tím rozvoj grafologie u nás začal stagnovat a postupně začala být grafologie, zřejmě záměrně, řazena na úroveň šarlatánství.


Po roce 1989, kdy se uvolnila politická situace, se postupně postavení grafologie začalo měnit, ale bohužel ne úplně ideálně. Vznikly v podstatě dva základní proudy, kterými se začala ubírat. První z nich nesprávně zařazuje grafologii mezi šarlatánské metody. Bohužel dodnes se tímto směrem vydává velké množství tak zvaných grafologů.
Druhým proudem je seriózní využití grafologie, které spočívá v oblasti stanovení profilu pisatele a určování pravosti textu a podpisu. Tímto směrem se dnes ubírá většina opravdových grafologů.
Loading

Novinky

Rychlé zjištění pravosti
vice...
SIGOP- pravost podpisu
vice...

© Copyright Asociace grafologů ČR 2003 - 2017 a dodavatelé obsahu