Zážitek Absolutního Vědomí a Metakosmického Prázdna

Lidé, u kterých se dostavil zážitek Kosmického Vědomí, si uvědomují, že se setkali s něčím, co radikálně přesahuje vše, verbalizovatelné a uchopitelné intelektem. „Jméno, které lze pojmenovat, není věčné jméno“(Kosmická hra, 159).
Člověk je zde konfrontován s čistým nezformovaným vědomím, které je obdařeno mimořádnou inteligencí a schopností tvořit všechny prožitkové světy kosmu. Je to poslední princip, z kterého lze vše ostatní vysvětlit a z něj odvodit. Ve světových náboženstvích a filosofických tradicích bývá nazýváno Brahma, Tao, Alláh, Kether, Pneuma atd. Často se popisuje také jako Sat, Čit, Ananda, neboli nekonečné bytí, nekonečné vědomí a nekonečné blaho.

Ještě obtížnější je vyjádřit stav Metakosmického, či Suprakosmického
Prázdna. Lze si snad představit prázdné zrcadlo? Popisování pomocí slov neboli kladná atribuce je zcela nevyhovující.Označit Prázdnotu za stav nebo ztotožnit ji se zážitkem je vždy omezením. Určitým východiskem z nouze by bylo vymezit Prázdno jeho negováním. Ještě lepší by ale bylo při popisu Prázdna vynechat list. Něco takového je ale v teto práci nemožné :-).

Pojďme se tedy v zájmu vědy dopustit několika svatokrádeží a pokusit se vyjádřit nepopsatelné Nejvyšší jsoucno. Tato základní Prázdnota není totožná s nicotou, neboť ve své potenciální neprojevené formě je zdrojem veškerého bytí a zahrnuje v sobě veškeré stvoření. Je matkou i otcem všeho
Stvořeného i nestvořeného….“Bezejmené je počátkem nebes a země.“(159)
a zároveň jejich existencí samotnou. Není nic co by existovalo mimo ni.
Někteří lidé vypověděli, že byli svědky toho, jak se z Prázdnoty vyděluje
Vědomí a zase do něj mizí. Uvědomili si, že Universální Mysl je součástí
Prázdna neboť ve své podstatě je Prázdnem. Prázdnota existuje mimo prostor a čas a je nad protiklady.


Zážitek setkání s Kosmickým Vědomím nebo Prázdnem
je možné popsat ze dvou úhlů pohledu. Při prvním je uchováno zdání oddělenosti a rozdělení na subjekt a objekt zůstává. Při druhém typu
mizí vědomí vlastní totožnosti a prožívající se stává samotným prožívaným.
Oba druhy náhledů jsou vyjádřeny v mystice. Ramakrišna prý jednou pate-
ticky zvolal: „Chci cukr ochutnávat, ne se jím stát.“ Zatímco Srí Ramakrišna
Mahariši připodobnil svůj prožitek: „K cukrové panence, která si šla do moře zaplavat a celá se v něm rozpustila.“( Kosmická hra, 30)


Skutečnost, že máme možnost nahlédnout Kosmické Vědomí, ale především, že jsme sto se s ním ztotožnit a zároveň vědomí toho , že mimo prázdnotu neexistuje nic jiného,znamená, že jsme ve své podstatě shodní s Božským. Holot. stavy vědomí nás tak přivádějí k nejvýznamnějšímu odhalení v procesu sebezkoumání. K poznání naší totožnosti s Bohem.

Toto odhalení se vine jako Ariadnina nit všemi velkými náboženskými a filosofickými systémy a je vyjádřen ve výrocích staroindických upanišád (tat tvam asi –Ty jsi To), v křesťanství, kabale atd.

Mansůr al Halladž vyjádřil tuto jedinou a poslední pravdu takto: „Viděl jsem Pána okem svého srdce. Řekl jsem: Kdo jsi ? On odpověděl: Ty.“(Kosm. hra str. 40)

Druhým závěrem vyplývajícím z našeho zkoumání je odhalení pravé povahy věcí. Azriel z Gerony, kabalista ze 13.stol. říká: „…Bytí je v nicotě druh nicoty a nicota je v bytí ve formě bytí.Nicota je bytí a bytí je nicota. Podobně v sútře Srdce můžeme číst:…Povahou tvaru je prázdnota, povahou prázdnoty je tvar. Tvar se neliší od prázdnoty, prázdnota se neliší od tvaru…

Pocity vnímání,myšlenkové formy a vědomí jsou také takové“.( Kosmická hra, 34) Další oblastí našeho zájmu je otázka po příčině našeho vzniku a způsobu našeho bytí.