Problematika školní zralosti IV.

Sociální zralost závisí na faktorech, které ovlivňují somatický a psychický vývoj dítěte. Jsou to faktory:

- organické /genetické, vývojové, zdravotní/ a

- psychické /podnětnost prostředí, citová atmosféra v prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, vlastní psychická aktivita, systematická výchova a učení/

Sociální zralostí rozumíme především potřebu dítěte stýkat se s jinými dětmi a respektovat zájmy dětských kolektivů, schopnost převzít roli školáka a sociální situaci školního vyučování, podřídit se autoritě učitele.

Začlenění člověka do společnosti – socializace – probíhá stupňovitě. První sociální kontakt udržuje dítě s matkou, později s ostatními členy rodiny, zejména s dospělými. Ovšem 5-6 leté děti již samy vyhledávají dětskou společnost , ve které se chtějí uplatnit, získat pocit samostatnosti, nezávislosti. Začínají plnit nové společenské role.
Za sociálně zralé děti považujeme takové děti, které jsou schopny pracovat ve skupině i pod dálkovým vedením dospělého, tedy nejen v bezprostředním kontaktu s ním a za neustálého pobízení.

Dítě sociálně zralé je ochotno uznávat autoritu učitele, je zdvořilé, je citlivé na hodnocení svého výkonu učitelem, je šetrné k výsledkům práce svých spolužáků, aktivně se podílí na životě třídy, dovede aktivně hodnotit kolektivní práci, přijímá přiměřené hodnocení sebe jinými.